Sodík

Sodík je nezbytný pro funkci nervového systému a svalů a pro regulaci objemu tekutin v těle – ale v praxi téměř nikdo v populacích se západním stravovacím vzorcem netrpí jeho nedostatkem. Naopak: většina norem pro sodík jsou horní limity, ne doporučené minimum.

Hlavním zdrojem sodíku ve stravě není slánka na stole, ale sůl „skrytá“ ve zpracovaných potravinách – v pečivu, uzeninách, sýrech a hotových jídlech. Proto omezování sodíku začíná čtením etiket, ne rezignací na přisolování.

Sodík je jedinou složkou na tomto webu, u které neuvidíte sekci „co dělá v těle“ – a stojí za tím vědomé rozhodnutí unijního zákonodárce, ne mezera v datech.

V seznamu schválených zdravotních tvrzení je pouze jedno tvrzení týkající se sodíku a hovoří o omezování jeho příjmu: „Omezení příjmu sodíku pomáhá udržovat normální krevní tlak“. Je přiřazeno nikoli sodíku jako složce, ale kategorii potravin s nízkým nebo sníženým obsahem sodíku – výrobce ho tedy může použít pouze na produktu, který obsahuje málo soli.

Nejzajímavější je to, co v seznamu chybí. EFSA uznala za prokázanou příčinnou souvislost mezi sodíkem a normální funkcí svalů, ale Evropská komise odmítla toto tvrzení autorizovat. Zdůvodnění je v preambuli nařízení 432/2012: tvrzení by povzbuzovalo ke spotřebě složky, jejíž příjem – podle stanoviska národních a mezinárodních orgánů – je třeba omezovat, a uvádělo by tak spotřebitele v omyl ohledně celkového sdělení. Je to vzácný případ, kdy věda říká „funguje“ a právo přesto říká „toto se nesmí propagovat“.